BOUŘE
Pomalu se schyluje k večeru a z povzdálí ne moc přívětivého nebe se začínají ozývat hromy. Opatrně se podívám oknem ven ale nevidím ani památku po nějakém blesku či hromu. Mraky díky kterým by bouřka měla vzniknout nikde, a přitom bych se vsadila na to, že hromy šli od strany na kterou se právě teď dívám... A nejhorší na tom je, že jsem tu sama. Rodiče šli chvilku na zahradu a já se tu v rychle tmavnoucím pokoji začínám bát. Došla bych k vipínači, ale ten je až na druhé straně místnosti a játam díky své velké představivosti vidím matnou postavu. Kdo by se v takové chvíly, kdy je zcela obklopen stíny nebál???
Pište do komentářů !!!!!!!
Kája